Velocipéd
( z lat. velox – rychlý a pes – noha, česky tolik jako stroj rychlonohý nebo rychle pádící) je vozidlo nejčastěji dvoukolové. V rovnováze je udržováno jen setrvačností hmoty a obratností jezdce, jehož silou svalovou také se přivádí do pohybu. Zprvu jezdec přiváděl velocipéd do pohybu odrážením od země, teprve v roce 1862 opatřili pánové Michaud a Lallement přední kolo dvěma šlapátky, čímž ovšem dosáhli mnohem větší rychlosti. První velocipédy byly konstrukce velmi primitivní, jízda na kolech dřevěných se železnými nákolními obručemi nebyla nijak příjemná. Roku 1867 Madison zavedl kola s paprsky drátěnými místo dřívějších kol s dřevěnými neb železnými špicemi a roku 1868 Bradfort v Americe opatřil dřevěné loukotě nákolnicemi gumovými. Přední kolo dělalo se od roku 1869 značně větší než kolo zadní, aby se dosáhlo příznivého převodu silového a rychlosti pokud možno největší. Jízda na těchto kolech však nebyla dosti bezpečná a proto byla velmi rychle vytlačena.
( Zdroj : Ottův slovník naučný )
